Je možné odstranit dřeviny, které rostou na sousedním pozemku a stíní nebo jinak zasahují na můj pozemek?
Jedná se o častou otázku mezi sousedy, zvláště pokud nejsou vztahy mezi sousedy ideální nebo soused není k zastižení.
Obecně nelze doporučit jednání svépomocí tj. bez souhlasu souseda, pokud nehrozí vznik bezprostřední škody.
V režimu soukromoprávních vztahů mezi sousedy je vhodné vycházet z postupů, které jsou uvedeny přímo v občanském zákoníku. Pokud pak mezi sousedy nedojde k dohodě nebo soused nijak nereaguje, je možné situaci řešit podáním žaloby k příslušnému soudu.
Občanský zákoník obecně stanovuje následující povinnosti:
Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku.
Neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.
Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Ustanovení se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu.
Při převodu nemovitostí je možné kromě věcných břemen sjednat i další doložky a upravit svá vzájemná práva dle svojí potřeby.
Zástavní právo
– obvykle se zřizuje ke zajištění pohledávky mezi stranami např. doplatek kupní ceny. Věřitel pak má možnost v případě, že dlužník nesplní své povinnosti např. doplatit kupní cenu, právo na uspokojení přímo ze zastavené nemovitosti a má tak větší jistotu, že jeho pohledávka bude uhrazena.
Předkupní právo
– právo, které může být sjednáno i jako vzájemné např. mezi vlastníky sousedních pozemků nebo nemovitostí, že v případě, že dojde k prodeji, je druhá strana povinna nemovitost nabídnout oprávněnému z předkupního práva. S ohledem na příliš obecnou úpravu v občanském zákoníku doporučujeme ve smlouvě, vždy velice podrobně popsat podmínky předkupního práva.
Výhrada vlastnického práva
– při sjednání této doložky se kupující stane vlastníkem nemovitosti až v okamžiku úplného zaplacení kupní ceny.
Výhrada práva zpětné koupě
– právo prodávajícího, aby kupující za úplatu (např. původně sjednanou kupní cenu) a na požádání převedl zpět převáděnou nemovitost na prodávajícího. Výhodou této výhrady je i skutečnost, že v případě nemovitostí, lze takovou nemovitost zatížit pouze se souhlasem prodávajícího (resp. toho komu svědčí výhrada zpětné koupě).
Výhrada zpětného prodeje
– oproti výhradě zpětné koupě je právo na odkup sjednáno ve prospěch kupujícího, tj. kupující si může vymínit právo zpětného prodeje a prodávající musí nemovitost odkoupit zpět za dohodnutou cenu.
Zákaz zcizení a zatížení
– tímto ustanovením se mohou strany domluvit, že kupující nebude mít právo nemovitost dále zcizit nebo zatížit bez souhlasu oprávněného.
Výhrada lepšího kupce
– zde se strany mohou dohodnout, že prodávající má právo zrušit původní smlouvu a nabídnout nemovitost lepšímu kupci a to po stanovenou dobu platnosti výhrady lepšího kupce. Zda je kupec lepší rozhoduje prodávající po zohlednění všech podmínek kupní smlouvy tj. výše ceny není jediným měřítkem lepšího kupce.
Cenová doložka
– strany si mohou dohodnout, že kupní cena nebude konečná, ale může dojít k její změně na základě dalších okolností např. konečná cena za stavební opravy, rekonstrukce apod.
Ujednání o koupi na zkoušku s rozvazovací podmínkou
– je možné si dohodnout podmínky, za kterých lze smlouvu zrušit, pokud dojde k naplnění určitých podmínek např. pokud nebude vydáno v určité lhůtě stavební povolení nebo nebude možné koupit sousední pozemek apod.
Vzdání se práva na náhradu škody
– strany si mohou rovněž vyloučit vzájemné právo na náhradu škody. Je však nutné upozornit, že takovým způsobem nebude možné vzdání se náhrady škody, která by byla způsobena úmyslným způsobením škody některou ze smluvních stran.
Právo stavby
– pokud jedna ze stran nechce prodat pozemek, ale souhlasí s tím, aby na jeho pozemku byla zřízena stavba jiné osoby, lze uvažovat rovněž o sjednání práva stavby, kdy pak vlastník pozemku a vlastník stavby budou rozdílné osoby.
Strany si mohou při sepsání kupní nebo darovací smlouvy upravit svá vzájemná práva dle svojí potřeby. Jedním ze způsobu úpravy kupní nebo darovací smlouvy může být sjednání věcného břemene. Věcné břemeno může být sepsáno samostatně nebo společně s darovací či kupní smlouvou.
Věcná břemena mohou být sjednána pouze ve smlouvě, kdy budou zavazovat pouze účastníky smlouvy nebo jako věcná břemena, které se zapisují do katastru nemovitostí a jsou pak účinné vůči všem a zavazují i budoucí vlastníky nemovitostí.
Níže uvádíme, některá obvyklá věcná břemena, která lze dále modifikovat podle konkrétních potřeb účastníků.
Služebnost užívání bytu – právo užívat byt pro osobní potřebu.
Právo volné dispozice s částmi domu – kromě práva na užívání bytu jsou zde práva rozšířena i o možnost nakládat se všemi ostatními částmi domu např. zahrada, garáž, kůlna, bazén.
Služebnost inženýrské sítě – právo zřídit, provozovat a udržovat vlastním nákladem na cizím pozemku inženýrské sítě např. vodovodní, kanalizační, energetické, optické apod. Součásti takového práva je právo vstupu na cizí pozemek za účelem prohlídky nebo údržby inženýrských sítí.
Právo opory cizí stavby – jedná se například o použití cizí zdi jako opěry pro vlastní stavbu.
Služebnost okapu – jedná se o právo svádět vodu ze své vlastní střechy na cizí nemovitost.
Právo na svod dešťové vody – zde se jedná o opačný případ, než u služebnosti okapu a jedná se o právo na svod dešťové vody ze sousední střechy na svůj pozemek.
Právo na vodu – může se jednat o práva čerpat jak dešťovou, tak vodu stojatou např. ve studni, rybníku na cizím pozemku. Oprávněný má právo na přístup na cizí pozemek za účelem získání vody.
Služebnost stezky a cesty – toto právo může stanovit konkrétní podmínky za jakých je možné cestu používat, zda pouze pěšky nebo motorovým nebo jiným vozidlem. Lze upravit podrobně a třeba u motorových vozidel lze určit i maximální rozměry a váhu motorového vozidla, které je oprávněno využít práva cesty. Rozsah služebnosti cesty může být určen i přímo v geometrickém plánu, tak aby byla jednoznačně určena cesta.
Výměnek – občanský zákoník v samostatných ustanoveních upravuje smlouvu o výměnku. Toto ustanovení bylo historicky využíváno zejména při darování nemovitosti, ve které vlastník bydlel, bydlí a chce po zbytek ještě svého života bydlet. Výměnek lze sjednat i formou věcného břemene, které má pak větší závaznost než pouhá smlouva bez věcných účinků. Kromě práva na užívání nemovitosti nebo části nemovitosti, lze ve smlouvě o výměnku upravit i další podmínky, aby měl výměnkář zajištěny práva k zaopatření na dobu života. Příkladem může být zajištění údržby nemovitosti, nákupy, úklid, stravování, péče apod.
Poznámka: Výčet věcných břemen je pouze ukázkový a v není v občasném zákoníku stanoven taxativně. Strany si mohou mezi sebou upravit vztahy rozdílně a nejsou vázány výčtem věcných břemen v občanskému zákoníku.Je proto možné, aby si strany definovaly vlastní obsah věcného břemene, který nejlépe vystihuje situaci a dohodu mezi účastníky.
Smlouvu o zřízení věcného břemene Vám připravíme na míru a to po krátkém emailu nebo telefonickém rozhovoru, kdy s Vámi probereme Vaši představu a doporučíme nejvhodnější text a rozsah věcného břemene.
Zákony často obsahují požadavek, aby nějaké jednání bylo provedeno „bez zbytečného odkladu“.
Lhůta nemá přesně určen časový interval od kdy do kdy je nutné jednání uskutečnit. Výklad je však takový, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání.
Tak například, pokud musím bez zbytečného odkladu upozornit na vady věci, tak se tím rozumí, že pokud vadu zjistím, tak připravím oznámení a oznámení odešlu, samozřejmě mohu mezi tím činit obvyklé úkony, které jsou běžné, tj. pokud zjistím vadu a mám dohodnutého lékaře, tak mohu dojít k lékaři, pak dojít domů a v klidu sepsat oznámení a toto oznámení ráno předat k poštovní přepravě. V takovém případě, lze mít za to, že oznámení bylo učiněno bez zbytečného odkladu. Pokud ovšem mezitím odjedu na dovolenou s tím, že si dovolenou nechci kazit oznámením vady, tak v takovém případě určitě nejednám ve lhůtě bez zbytečného odkladu.
Obecně je nutné jednání učinit ihned, jakmile je to objektivně možné.
Pokud někdo bez zbytečného odkladu nejedná a jednání provede až následně, tak pak takové jednání nebude mít právní účinky.
V případě sporu o to, zda byla lhůta dodržena či nikoliv musí soudy, vždy vyhodnotit každý jednotlivý případ podle konkrétních okolností a soudy musí vždy zkoumat, zda povinná osoba bezodkladně využila všechny možnosti pro splnění jednání ve lhůtě bez zbytečného odkladu a soud je povinen rovněž pečlivě zkoumat skutečnosti, které by mu v tom bránily.
Nejdříve je nutné zkontrolovat smlouvu uzavřenou mezi stranami, zda obsahuje nějakou odchylku pro možnosti odstoupení od smlouvy. Pokud smlouva odstoupení neřeší, tak pak se použije obecný postup podle občanského zákoníku.
Občanský zákoník stanoví, že ten, kdo svoji povinnost řádně a včas neplní, je v prodlení.
Pokud je někdo v prodlení, tak druhá strana může požadovat buď:
• splnění vymáhané povinnosti, • odstoupit od smlouvy za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
Pokud je prodlení podstatným porušením smlouvy je odstoupení možné okamžitě, ale je nutné to druhé straně oznámit bez zbytečného odkladu.
Pokud je prodlení nepodstatným porušením smlouvy je odstoupení možné, ale až po poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty ke splnění.
Podstatným porušením smlouvy se rozumí porušení, které by vedlo k tomu, že by pokud by o takovém porušení druhá strana věděla při uzavření smlouvy, tak by smlouvu neuzavřela.
Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku, tj. k okamžiku uzavření smlouvy nikoliv k okamžiku odstoupení.
Jakýkoliv projev vůle mezi stranami, který není jednoznačný by měly soudy zkoumat podle následujícího pořadí:
1. podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět, jedná se vlastně o hledání záměru, které měly strany mezi sebou při projevu vůle. Pokud např. někomu převádím nemovitost a chci od něj za převod něco zaplatit, tak uzavíráme kupní smlouvu, kdy jedna strana ví, že dostane nemovitost, když zaplatí určitou částku a druhá strana ví, že za svoji nemovitosti obdrží kupní cenu, i když takové jednání třeba nazvu darováním.
2. Pokud není možné zjistit přímo úmysl jednajícího, tak by měl soud posuzovat, co by takovému jednání obvykle přikládala třetí osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při tomto posuzování se přihlíží k a) praxi zavedené mezi stranami, b) co projevu vůle předcházelo, c) jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají.
3. První dvě metody posuzují konkrétní jednání osob a jejich praxi, tj. vychází se ze skutečností, které se skutečně staly a mohou být předmětem dokazování např. ohledně dohodnuté praxe mezi stranami, ohledně předchozích dohod apod. Pokud ovšem nelze v konkrétním případě zjistit úmysl nebo záměr jednajících, tak soud jednání posoudí způsobem, který by jednání přisoudila obvykle osoba, které by bylo jednání určeno, tj. vychází se z obvyklého jednání průměrné osoby.
Důležité je poznamenat, že pokud je jednání stran jednoznačné, tj. strany si převedou nemovitost a zaplatí kupní cenu, tak nelze takové jednání ani po dohodě stran interpretací měnit, tj. strany nemohou následně tvrdit, že praxe mezi nimi byla taková, že se nejednalo o kupní smlouvu, ale vlastně o darovací smlouvu apod.
Skutečnou škodou na věci je újma, která spočívá ve zmenšení majetku poškozeného oproti stavu před škodní událostí, a která zároveň představuje hodnotu, kterou je nutné uhradit k uvedení věci do původního stavu.
Škodu lze určit:
• porovnáním obvyklé ceny před poškozením a obvyklé ceny po poškození, • určením nákladů na uvedení věci do původního stavu.
Jako škodu, lze rovněž považovat i rozdíl mezi cenou věci, kterou by bylo dosaženo při prodeji v minulosti nepoškozené věci a cenou věci, u které kupující ví, že byla poškozena a opravena, a proto je i obvyklá prodejní cena nižší.
Cena může být nižší například proto, že kupující má obavu ze skrytých vad nebo vad, které se mohou projevit až časem nebo lze předpokládat, že rekonstrukce opravované věci bude nutné provést dříve než u věci, která nebyla opravována apod.
Vždy by tak mělo dojít k úplné reparaci škody. Například pokud dojde k vytopení bytu a byt sice bude po opravě obyvatelný, ale jeho tržní cena bude nižší než hodnota nevytopeného bytu, měl by poškozený obdržet i plnění na takto vzniklou újmu. Obdobně je nutné uvažovat i pokud se liší výše nájmu mezi vytopeným a nevytopeným bytem.
Ke snížení obvyklé ceny nemovitosti může dojít i v případě, že například někdo bez stavebního povolení postaví stavbu, která zhoršuje osvětlení nebo výhled z bytu apod.
Vždy je však, nutné pokud chceme uvažovat o náhradě škody, určit jaké zákonné ustanovení bylo porušeno, tj. jednání škůdce musí být protiprávní. Pokud by se jednalo o jednání, které není protiprávní a žádnou dohodu, zákon nebo předpis nebo mravy neporušuje, pak nelze o vzniku škody uvažovat.
Žaloba na vyklizení nemovitosti: Navigujte bezpečně mezi právními požadavky a postupy
Pokud jste se ocitli v situaci, kdy potřebujete vyklidit nemovitost, pravděpodobně jste se setkali se složitostí právních požadavků a postupů. Bez znalosti relevantních informací může takový proces být komplikovaný a zdlouhavý.
V tomto článku se podíváme na to, jak úspěšně navigovat mezi právními požadavky a postupy spojenými se žalobou na vyklizení nemovitosti. Zjistíte, jaké dokumenty je třeba předložit soudu, jakým způsobem musí být žaloba podána a jaký je správný postup pro zahrnutí náhrady škody.
Co je žaloba na vystěhování (vyklizení) z nemovitosti?
Soudní žaloba na vystěhování z nemovitosti je právní proces, který slouží k nucenému vyklizení nemovitosti osobou, která ji v současné době neoprávněně obývá. Tato žaloba může být podána majitelem nemovitosti nebo jiným oprávněným subjektem.
Hlavním cílem soudní žaloby na vystěhování z nemovitosti je zajištění práva vlastníka nebo oprávněného subjektu na užívání a disponování nemovitostí. V případě, že nájemce nebo obyvatel nemovitosti poruší smluvní podmínky nebo je významně poškozuje, majitel nebo oprávněný subjekt může podat žalobu na vystěhování a odstranění nájemce nebo obyvatele.
Tento právní proces je vážný a vyžaduje dodržování přesných postupů a právních požadavků. Nyní se podíváme na to, jaké jsou tyto požadavky a jak správně podat soudní žalobu na vystěhování z nemovitosti.
Právní požadavky pro podání žaloby na vystěhování
Aby byla žaloba na vystěhování úspěšná, je třeba splnit určité právní požadavky. Jedním z hlavních požadavků je důkaz o tom, že osoba, kterou chcete vystěhovat nemá oprávnění nemovitost užívat tj. například porušila smluvní podmínky nebo způsobila významné poškození nemovitosti.
Dalším důležitým požadavkem je výzva k odstranění. Před podáním žaloby je třeba připravit písemnou výzvu, ve které je vyzýváno k okamžitému vyklizení nemovitosti. Tato výzva musí být doručena osobně nebo prostřednictvím doporučené zásilky s potvrzením o převzetí.
Postup pro podání žaloby na vystěhování (vyklizení)
Podání žaloby na vystěhování je proces, který vyžaduje pečlivou přípravu a dodržování přesných postupů.
Začněte tím, že se poraďte s právním odborníkem nebo advokátem, který vám poskytne konkrétní informace o tom, jak podat žalobu na vystěhování. Právník vám pomůže s přípravou potřebných dokumentů a sestavením správného podání.
Důležitým krokem je také výběr správného soudu.
Dalším krokem je příprava podání a příslušných dokumentů. Žaloba by měla obsahovat veškeré relevantní informace o případu, včetně důkazů o porušení smluvních podmínek nebo poškození nemovitosti. Přílohy k žalobě by měly obsahovat veškeré důležité dokumenty, které podporují vaše tvrzení.
Po sepsání žaloby a přípravě všech potřebných dokumentů je třeba žalobu podat u příslušného soudu.
Nyní, když známe postup pro podání žaloby na vystěhování, podíváme se na důvody, pro které je možné podat tuto žalobu.
Důvody pro podání žaloby na vystěhování (vyklizení)
Existuje několik důvodů, pro které je možné podat žalobu na vystěhování z nemovitosti. Některé z těchto důvodů mohou zahrnovat:
Porušení smluvních podmínek: Pokud nájemce nebo obyvatel nemovitosti porušuje smluvní podmínky, jako například neplacení nájemného, rušení sousedů nebo poškozování majetku, může být podána žaloba na vystěhování.
Neoprávněné užívání nemovitosti: Pokud nájemce nebo obyvatel nemovitosti užívá nemovitost bez platného nájemního nebo jiného smluvního vztahu, může být podána žaloba na vystěhování.
Násilí nebo vyhrožování: Pokud nájemce nebo obyvatel nemovitosti provádí násilí nebo vyhrožuje majiteli nebo ostatním obyvatelům nemovitosti, může být podána žaloba na vystěhování.
Nedobytnost nájemného: Pokud nájemce opakovaně neplní svou povinnost platit nájemné a nedochází k dohodě na řešení této situace, může být podána žaloba na vystěhování.
Všechny tyto důvody musí být řádně doloženy a prokázány před soudem. Je důležité předložit dostatek důkazů a dokumentů, aby bylo možné podat úspěšnou žalobu na vystěhování z nemovitosti.
Dokumenty potřebné pro podání žaloby na vystěhování (vyklizení)
Pro podání žaloby na vystěhování je třeba připravit několik důležitých dokumentů. Zde je seznam některých z nejdůležitějších dokumentů:
Žalobní podání: Tento dokument obsahuje veškeré relevantní informace o případu a tvrzení, která chcete soudem prokázat. Žalobní podání by mělo být sestaveno s pečlivostí a přesností.
Důkazy o porušení smluvních podmínek nebo poškození nemovitosti: Toto jsou důkazy, které podporují vaše tvrzení o porušení smluvních podmínek nebo poškození nemovitosti. Může se jednat o fotografie, svědectví svědků nebo další relevantní důkazy.
Výzva k odstranění: Písemná výzva nájemci nebo obyvateli k okamžitému vyklizení nemovitosti. Tato výzva by měla být doručena osobně nebo prostřednictvím doporučené zásilky s potvrzením o převzetí.
Před podáním žaloby je důležité se poradit s právním odborníkem nebo advokátem, abyste se ujistili, že jste připraveni sestavit a předložit správné dokumenty.
Soudní řízení a rozhodnutí v žalobě na vystěhování z nemovitosti
Po podání žaloby bude moci soud zahájit soudní řízení. Během tohoto řízení budou předloženy veškeré důkazy a argumenty stran a soud rozhodne o žalobě.
Soudní řízení může zahrnovat slyšení svědků, předložení dalších důkazů a vyjádření stran k tvrzením protistrany. Soud bude zvažovat všechny důkazy a argumenty a vydá rozhodnutí na základě přesvědčivosti těchto důkazů.
Pokud soud rozhodne ve prospěch žalobce, bude vydáno rozhodnutí na vystěhování. To znamená, že nájemce nebo obyvatel nemovitosti bude povinen vyklidit nemovitost. Pokud se nájemce nebo obyvatel odmítne vystěhovat, může být zahájen výkon rozhodnutí exekutorem.
Možnosti odvolání proti rozhodnutí soudu v žalobě na vystěhování nemovitosti
V případě, že soud rozhodne ve prospěch žalobce, nájemce nebo obyvatel nemovitosti má právo se proti rozhodnutí odvolat. Odvolání je právní proces, který umožňuje přezkoumání rozhodnutí soudu vyšší instancí.
Obecně je třeba podat odvolání ve stanovené lhůtě a v souladu s procesními pravidly. Odvolání musí obsahovat důvody, proč si strana myslí, že rozhodnutí soudu je nesprávné.
Vyšší soud pak přezkoumá odvolání a rozhodne, zda je původní rozhodnutí správné nebo zda by mělo být změněno. V případě, že vyšší soud považuje rozhodnutí za nesprávné, může toto rozhodnutí zrušit a nařídit nové soudní řízení nebo změnu původního rozhodnutí.
Je důležité si uvědomit, že odvolání je omezeno časovými lhůtami a procesními pravidly. Je proto nezbytné se obrátit na právního odborníka nebo advokáta, který vám poskytne konkrétní informace o tom, jak podat odvolání ve vaší jurisdikci.
Právní pomoc a služby pro žaloby na vystěhování
Právní procesy, jako je žaloba na vystěhování z nemovitosti, mohou být složité a vyžadují odborné právní poradenství. Je proto vždy vhodné vyhledat právní pomoc a služby, abyste se ujistili, že správně postupujete a chráníte svá práva.
Konzultace s právním odborníkem nebo advokátem vám poskytne důležité informace a rady ohledně podání žaloby na vystěhování, přípravy dokumentů a postupů v soudním řízení. Odborník vám může také pomoci se správným vyplněním formulářů a sestavením žalobního podání.
mimo zasedání (pozor hlasy nutné pro schválení se pak počítají ze všech hlasů)
Výbor SVJ nebo předseda SVJ (pokud není výbor) svolává shromáždění. Shromáždění by mělo být svoláno minimálně 1 ročně.
Členové SVJ, kteří mají více jak ¼ hlasů mohou výbor SVJ požádat o svolání shromáždění a výbor SVJ má pak povinnost svolat shromáždění.
Shromáždění SVJ může přijímat rozhodnutí na zasedání, pokud jsou přítomni vlastníci jednotek s většinou všech hlasů. Dohodou ani stanovami nelze snížit většinovou účast, která je stanovena zákonem pevně.
K přijetí usnesení (pokud stanovy nestanoví jinak) pak postačuje nadpoloviční většina hlasů přítomných na zasedání, tj. nejedná se o nadpoloviční součet všech hlasů členů SVJ, ale pouze těch, kteří jsou přítomni na zasedání.
V určitých případech výslovně uvedených v občanském zákoníku se vyžaduje vyšší kvorum. Jedná se o případy:
nuceného prodeje jednotky
převzetí, přistoupení nebo zajištění dluhu předchozího vlastníka domu
při rozhodování mimo zasedání (nutná nadpoloviční většina všech hlasů)
Na zasedání má každý vlastník právo požadovat po výboru SVJ podrobné vysvětlení k bodům, které mají být na zasedání projednány tj. např. při úvěru by měli být členové seznámeni se zněním úvěrové smlouvy, při rekonstrukci s veškerými údaji, kterých se rekonstrukce týká apod.
Všichni členové SVJ pak mají právo nahlížet do zápisu ze zasedání. Zápis by měl vyhotovit výbor SVJ do 30 dnů od skončení zasedání.
Zastoupení člena SVJ na zasedání je možné na základě písemné plné moci, a to jakoukoliv jinou osobou. Je možné mít rovněž na jednání advokáta na plnou moc, který zastupuje a hlasuje za člena, ačkoliv i tento člen bude na zasedání přítomen.
Každý ze spoluvlastníků se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví v rozsahu, jaký odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu k nemovitosti jako celku. Pokud tedy jeden spoluvlastník má 1/3 nemovitosti a druhý je spoluvlastníkem 2/3 nemovitosti, tak i zisk z nemovitosti se dělí v poměru 1/3 ku 2/3 a obdobně je to i s náklady na údržbu a správu nemovitosti.
Pokud jeden spoluvlastník užívá nemovitost pouze pro své účely a brání druhému spoluvlastníkovi v užívání nemovitosti, pak takto poškozený spoluvlastník může požadovat, aby mu druhý spoluvlastník umožnil užívání věci a zároveň mu za dobu, kdy druhý spoluvlastník neoprávněné užíval celou nemovitost, vzniká právo na vydání bezdůvodného obohacení.
Právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniká i tehdy pokud spoluvlastník svou nemovitosti neužíval dobrovolně. Pouze pokud existuje mezi spoluvlastníky dohoda, že jeden spoluvlastník může nemovitost užívat v celém rozsahu nárok na bezdůvodné obohacení nevznikne.
Spoluvlastník, pokud chce přenechat celou věc k užívání jiné osobě musí mít souhlas ostatních spoluvlastníků.
Pokud spoluvlastník přenechá bez dohody s ostatními spoluvlastníky nebo bez rozhodnutí většinového spoluvlastníka, anebo bez rozhodnutí soudu nemovitost do užívání jinému, tak svým jednáním překračuje svá práva. Typicky se jedná o případ, kdy např. jeden spoluvlastník bez souhlasu ostatních uzavře k nemovitosti nájemní smlouvu.
Ostatní spoluvlastníci pak mají možnost domáhat se, aby bylo takové jednání ukončeno a zároveň má právo požadovat po spoluvlastníkovi i vyplacení bezdůvodného obohacení, které mu vzniklo tím, že nakládat se společnou nemovitostí způsobem, který neodpovídal jeho spoluvlastnickému podílu.
Pokud ten, kdo společnou věc užíval, věděl nebo musel vědět, že spoluvlastník překročil své oprávnění při nakládání se společnou nemovitostí, pak je možné požadovat vydání bezdůvodného obohacení i po osobě, která nemovitost užívala a která musela objektivně předpokládat, že zde chybí souhlasy ostatních spoluvlastníků.
Otec může pozemek darovat komukoliv, jak se rozhodne, tady např. Vám oběma do SJM nebo každému po 1/2 nebo pouze Vám. Jak Vy tak i manžel jste osoby blízké, takže na dani darovací (resp. nyní z dani z příjmu) nic hradit nebudete, a na dani z nabytí nemovitostí taky ne.
Určitě Vás nikdo nemůže nutit, vzdát se svého dědického podílu, pokud tak nechcete učinit dobrovolně. S příbuzným se dá uzavřít dohoda o rozdělení věcí v dědictví, případně můžete nechat notáře, aby rozdělil dědictví podle zákona (pokud nebyla uzavřena závěť) a následně se dohodou vypořádat, jak uznáte za vhodné nebo ponechat věci tak, jak je rozdělí notář v dědickém řízení.
Ačkoliv je velice těžké připustit, že můžeme ztratit schopnost rozhodovat svobodně o svém majetku a svých potřebách, tak se nejedná o ojedinělou situaci a je vhodné mít připraven plán správy majetku, pokud by taková situace nastala. Příprava takového plánu zahrnuje vyčlenění majetku a způsobu správy takového majetku. V neposlední řadě, a nikoliv nejméně důležitou záležitostí je určení osob, které budou postupovat podle předem stanového plánu správy vlastního majetku v případě, že vlastník majetku, již nebude schopen o tomto majetku, svobodně rozhodovat. Příprava takového plánu v dostatečném předstihu eliminuje situace, kdy pak o majetku rozhodují osoby, bez jakéhokoliv vztahu k odkazu původního vlastníka majetku, a bez znalosti jeho přání, jak by měl být majetek spravován a užíván. Může se jednat například i o použití majetku pro účely vlastníka jako např. lékařská péče, pečovatelské služby apod.
Jaké otázky je nutné zodpovědět, pokud přemýšlíme o plánu správy majetku pro případ úmrtí?
Kdo my měl být osobou nebo osobami, které budou spravovat můj majetek?
Kdo bude dohlížet, že mé pokyny pro případ smrti budou dodržovány a kdo bude kontrolovat osoby, které mají spravovat můj majetek?
Ačkoliv obvyklé způsoby správy majetku nejsou primárně určeny k ochraně před věřiteli nebo soudními spory týkajících se Vašeho majetku, lze i tyto rizika do budoucna minimalizovat, je však nutné tyto záležitosti řešit co nejdříve, a to ideálně rovnou již při nabytí nemovitosti. Vhodným oddělením majetku od přímého vlastnictví fyzickou osobou a zřízením subjektu, který bude nezávislým vlastníkem nemovitosti, lze prakticky eliminovat možnosti, že by se takto určený majetek stal v budoucnu předmětem exekučního, insolvenčního nebo jiného vymáhacího řízení.
