Zákony často obsahují požadavek, aby nějaké jednání bylo provedeno „bez zbytečného odkladu“.
Lhůta nemá přesně určen časový interval od kdy do kdy je nutné jednání uskutečnit. Výklad je však takový, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání.
Tak například, pokud musím bez zbytečného odkladu upozornit na vady věci, tak se tím rozumí, že pokud vadu zjistím, tak připravím oznámení a oznámení odešlu, samozřejmě mohu mezi tím činit obvyklé úkony, které jsou běžné, tj. pokud zjistím vadu a mám dohodnutého lékaře, tak mohu dojít k lékaři, pak dojít domů a v klidu sepsat oznámení a toto oznámení ráno předat k poštovní přepravě. V takovém případě, lze mít za to, že oznámení bylo učiněno bez zbytečného odkladu. Pokud ovšem mezitím odjedu na dovolenou s tím, že si dovolenou nechci kazit oznámením vady, tak v takovém případě určitě nejednám ve lhůtě bez zbytečného odkladu.
Obecně je nutné jednání učinit ihned, jakmile je to objektivně možné.
Pokud někdo bez zbytečného odkladu nejedná a jednání provede až následně, tak pak takové jednání nebude mít právní účinky.
V případě sporu o to, zda byla lhůta dodržena či nikoliv musí soudy, vždy vyhodnotit každý jednotlivý případ podle konkrétních okolností a soudy musí vždy zkoumat, zda povinná osoba bezodkladně využila všechny možnosti pro splnění jednání ve lhůtě bez zbytečného odkladu a soud je povinen rovněž pečlivě zkoumat skutečnosti, které by mu v tom bránily.
0 komentáøù