Smlouvou o smlouvě budoucí se strany zavazují, že po vyzvání v určené lhůtě uzavřou mezi sebou smlouvu, která bude mít obsah stanovený ve smlouvě budoucí. Obsah smlouvy nemusí být vypsán konkrétně a může být stanoven obecným způsobem. Ovšem v případě, kdy v době uzavření smlouvy budoucí již známe i obsah smlouvy, lze pouze doporučit, aby již budoucí smlouva byla co nejpodrobnější a nejpřesnější a tímto způsobem se vyvarovat pozdějším sporům.
Budoucí smlouvu, lze uzavřít ke všem smlouvám, které mohou být mezi stranami uzavřeny. Nejenom tedy ke kupní smlouvě, nájemní smlouvě, komisionářská smlouva, smlouva zprostředkovatelská, ale i ke smlouvám, které se týkají společností např. akcionářských dohod, společenských smluv, smluv o převodu akcií, smluv o převodu obchodního podílu apod.
Smlouva budoucí může být uzavřena i mezi dvěma stranami ve prospěch třetí osoby. Např. dvě osoby, které vlastní nemovitost se zaváží ve smlouvě budoucí, že své nemovitosti převedou ve prospěch třetí osoby.
Strany mají možnost stanovit si libovolnou lhůtu pro uzavření smlouvy. Tato lhůta může být například několik měsíců, let nebo může být stanovena i jiným obdobným způsobem. Například lhůta může být stanovena na dobu, kdy jedna ze stran dosáhne 25 let věku, do doby, než bude některá ze stran oddlužena, do doby, než nebude na některou ze stran vedena exekuce nebo jiné obdobné situace.
V předem stanovené lhůtě musí jedna ze stran vyzvat druhou stranu k uzavření smlouvy. Pokud strany nesjednají jinou lhůtu, druhá strana je povinna smlouvu uzavřít bez zbytečného odkladu. Strany si mohou také dohodnout případné podmínky pro uzavření smlouvy, například předložení určitých dokumentů nebo prokázání určité skutečnosti.
Co se stane, pokud některá ze stran nedodrží stanovenou lhůtu pro uzavření smlouvy?
V takovém případě má oprávněná strana možnost požadovat, aby obsah budoucí smlouvy byl určen soudem nebo osobou, kterou strany určily ve smlouvě. Pokud tato osoba neurčí obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo jej odmítne určit, oprávněná strana může navrhnout, aby obsah smlouvy určil soud. Strany si takto mohou určit i nezávislou osobu např. advokáta nebo poradce nebo jinou odbornou osobu, která určí obsah smlouvy.
Obsah budoucí smlouvy se stanovuje podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy sledovat. Při stanovení obsahu smlouvy se vychází z návrhů stran a přihlíží se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena. Důležitým faktorem je také uspořádání práv a povinností stran, které by měly být pečlivě zohledněny.
Co se stane, pokud nedojde k výzvě k uzavření smlouvy ve stanovené lhůtě?
Pokud nedojde k výzvě včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.
Pokud by došlo ke změně okolností a strany si ve smlouvě budoucí nevyhradily, že i přes změnu okolností má být smlouva uzavřena, tak povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Změna okolností musí být takové intenzity, že na druhé straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela. Změnu okolností musí strana ohlásit druhé straně bez zbytečného odkladu, jinak odpovídá za škodu tímto vzniklou.
0 komentářů